V čem je problém?

Již více jak půl století fungující hnědouhelný důl a přilehlá stejnojmenná elektrárna Turów značně ovlivňují stav životního prostředí v oblasti takzvaného trojzemí, kde se střetávají hranice České republiky, Německa a Polska. Polská těžba však v posledních přibližně třech desetiletí nejvíce ovlivňuje nedalekou oblast Frýdlantska, Chrastavska a především Hrádecka.

Od nejbližší české obydlené obce s názvem Uhelná leží zhruba jeden kilometr. Severočeské obyvatelstvo ovšem netrápí ani tolik blízkost hnědouhelného dolu jako spíš jeho dopady, které se projevují již dnes. Jedná se hlavně o podzemní vodu. Voda je potřebná nejenom pro zásobování obyvatelstva pitnou vodou, ale také pro další činnosti jako například zemědělství a její nedostatek celkově naruší místní krajinu. S ohledem na změnu klimatu a problémy se suchem se tak tento dopad jeví jako velmi závažný a vyžaduje řešení nejlépe obou stran (české i polské).

V České republice již v 90. letech minulého století proběhl průzkum s označením Fare, který se vlivem polské těžby na hladinu spodních vod zabýval, a již tehdy výsledky poukázaly na riziko snížení hladiny spodních vod, jestliže se důl bude nadále prohlubovat. Na polské straně byla vždy v této věci problematická dokumentace, která se řadu let odkládala nebo byla dodána neúplná, a proto se muselo vycházet s pouhými předpoklady, jak dlouho těžba potrvá. V původním plánu se měla činnost dolu ukončit v roce 2020, před několika lety byla činnost naplánována až do roku 2044, kdy dle předpokladů dojde k úplnému vytěžení ložiska.

Orientace polského státu na hnědé uhlí jako zdroj energie je opravdu zásadní a dokud mají zahraniční investory, kteří těžbu finančně podporují, je pro ně tento způsob získávání energie poměrně výhodný. V plánu je pokračování v prohlubování dolu až do hloubky 80 m i přesto, že se jedná o málo kvalitní ložiska hnědého uhlí. Na druhé straně je zde i problém co se nepotřebného vytěženého materiálu týče. Výsypka je uložena poblíž českých hranic u Kunratic a Višňové a převyšuje celkový reliéf až o 200 metrů, čímž dochází k jasně viditelné změně členitosti území, co se geologického hlediska týče. Rekultivace takovýchto výsypek se pohybuje v řádu několika desítek let.

Úbytek vody v českém pohraničí, které leží z geologického hlediska ve stejné pánvi (Žitavská pánev) jako polský důl, souvisí s odčerpáváním vody z dolu. V minulosti podobný problém trápil sousední Německo, které však bývalé povrchové doly zatopilo a do jisté míry vyrovnalo deficit vodní hladiny. Nyní se problém s posunem polské těžby přesouvá do Česka.

Polsko celé roky přičítá pokles vody ve studních obyvatel Hrádecka a Frýdlantska suchu, jakožto středoevropskému fenoménu posledních let. Polská strana po několika jednání mezi jednotlivými ministerstvy obou stran však nevyloučila i možnost vlivu těžby v dole Turów. Ovšem i nadále trvá na jednoznačné prokazatelnosti, že důl je skutečnou příčinou poklesu hladiny podzemní vody a celkového ubytku vody v podloží pánve, kde se nachází. Už dnes je ale nezpochybnitelné, že v 80. letech došlo k přetěžení takzvaného jižního zlomu, což mělo jednoznačně pozorovatelný negativní dopad na úbytek spodní vody o mnoho metrů ve všech zdrojích.

V roce 2013 podle dokumentace EIA odčerpali v dole 15,7 milionu metrů krychlových vody, kterou po přečištění vypouštějí v Polsku do řek. Podle agentury ČTK toto množství představuje více než 80 procent roční spotřeby vody celého Libereckého kraje.

Důlní činnost v současnosti už také negativně ovlivňuje nejblíže položené české obce – Uhelnou a Václavice, které leží severně od Hrádku nad Nisou. K první uvedené obci má důl daleko zhruba jeden kilometr, tato vzdálenost se má však během let zmenšovat až na přibližně tři sta metrů. Místní obyvatelstvo má však již nyní problémy s odběrem vody ve svých studních. Ve studnách buď nízká hladina vysychá nebo se voda ztrácí. Důvodem je hlavně prohlubování dolu, jehož dno se nachází pod nadmořskou výškou Uhelné a Václavic i dalších obcí v regionu.

Studie vypracovaná odborníky na posouzení dopadů polského dolu poukazuje na to, že na řešení akutního nedostatku pitné vody pro 30 tisíc lidí bude v nejbližších letech třeba miliarda korun. Tuto částku si ale obce ani kraj nemohou dovolit. Pokud by došlo na nejhorší a naplnily by se nejčernější scénáře, finální částka bude ještě vyšší. Pokud se naplní černé scénáře, odhadují se náklady na zajištění náhradního zásobování oblastí vodou na 2,136 miliardy korun bez DPH. Místní obce chtějí, aby s financováním pomohl stát. Vodárenské společnosti i starostové proto žádají vytvoření samostatného vládního dotačního programu, z něhož by bylo možné čerpat až 100 procent potřebných peněz na investice, které obyvatelům zajistí pitnou vodu. Ministerstvo životního prostředí přislíbilo přímo zasaženým obcím pomoc.

V rámci projektů, které mají nastávající situaci vyřešit, se plánuje zajistit nové zdroje vody, postavit nebo opravit přivaděče a vodovody a také úpravny. Například pro Frýdlantskou vodárenskou společnost to představuje v první fázi investici téměř za 600 milionů, možná i dalších 300 milionů. Projekty navíc řeší jen zásobování pitnou vodou, nedokážou nic změnit na faktu, že krajina v postižených oblastech bude stále víc vysychat. Podle starostů by proto měl stát vymáhat kompenzace po polské straně. Obce ani kraj tuto možnost nemají, pro Polsko nejsou partnerem.

Nejnákladnější variantou ať už z hlediska financí či přípravy a projektování je možnost přivést vodu z Jizerských hor. V Jizerských horách jsou dvě vodní díla – Josefův Důl a Souš, která zásobují pitnou vodou hlavně Liberec a Jablonec a nejbližší okolí. Tato varianta je vyčíslena pouze orientačně na 3 miliardy korun v případě že nastanou nejhorší možné podmínky a voda v regionu nebude.

Vypracované studie jasně uvádějí rozsah dopadu těžby dolu Turów. Jestliže by došlo k naplnění nejčernějších scénářů, dané studie a projekty by se musely ještě upřesnit a doladit, tak aby se situace vyřešila. Otázka financování se také zdá býti celkem zapeklitá, zvlášť když Polsko neuznalo vinu na svojí straně a stále čeká až na finální výsledky z průzkumů, které se nyní provádějí. Břemeno leží i na straně vlády, která musí rozhodnout, kolik peněz postiženému úsilí poskytne a jak se bude dále vyvíjet jednání s polskou stranou ohledně možných kompenzací českému státu.